Z historie silových sportů v Čechách a na Moravě
Z historie silových sportů v Čechách a na Moravě
Pro nejstarší dějiny nejsou téměř žádné spolehlivé doklady a tak informace získáváme z kronik a legend, které většinou vznikaly o mnoho let později. Není náhodou, že se týkají především válečnického umění, vždyť schopnost ovládat zbraně byla otázkou přežití. Rytíři a válečníci vynikající silou se objevují od nejstarších dějin našeho státu, v celém středověku i v době husitské. Čechové patřili mezi slovanské kmeny vynikající bojovností a silou a tak se o hrdinských činech našich předků dočteme např: v Kosmově i Dalimilově kronice, v díle Václava Hájka z Libočan a dalších autorů.
Později to byla nejdříve cirkusová vystoupení. Do takového vystoupení patřilo kromě vlastního vzpírání a zápasu, žonglování s koulemi, jednotlivcem i ve skupinách. Přitažlivými čísly veřejných cvičení byly antické skupiny, pyramidy, živé mosty a kolotoče. Činky byly kulové železné, kamenné, betonové, kýble a pytle naplněné pískem, traverzy, dvojkolí hornických vozíků atd. Fantazii se meze nekladla. Vzpíralo se většinou na vytrvalost, bez omezení tělesné váhy vystupujících. Siláci si sami vymýšleli cviky, ve kterých ostatní vyzývali k soutěži. Zvedali jedním či více prsty, činka se držela v předpažení, v krucifixu, vzpírala se tahem v mostu, tahem nohama vleže, švihem jednou rukou či dvěma, pozvedy a dřepy na výkon nebo opakovaně. Oblíbené byli jednoruč - tah, trh, nadhoz, šroubovitý tah a samozřejmě soupažný tah, trh, nadhoz. Připomeňme si několik jmen: Karl Swoboda, Georg Hackenschmidt, Jakub Koch, Josef Grafl, Josef Steinbach, Karel Witzelsberger, Jiří Lurich, Trio Rasso, Paul Pons, Vladimír Pytlišinski, Kara Ahmed, Wilhelm Türk a mnohé další.
Cviky s břemeny, s cílem zvýšit tělesnou sílu, byly již zahrnuty v Tyršově Sokolském systému v roce 1862 a jeho prostřednictvím se dostaly na celé naše území. Stejně jako jinde ve světě i na našem území byla populární vystoupení různých siláků a zápasníků (Gustav Fryštenský, František Česal). Na ně navázal i legendární Franta Kocourek.
Roku 1892 byli, v Praze, nejdříve do cirkusu Jung pak do karlínského „Teatre Warieté“ angažováni dva siláci, Fridolín Hoyer (1868-1941) a Josef Balej (1864-1906), Později se k nim přidal další český silák, Josef Soukup (1869-1920) (Josef Soukup se stal v roce 1893 historicky prvním mistrem Čech ve vzpírání). Při svých vystoupeních zvedali např. koně, nebo pódium s hrajícím orchestrem. Fridolín Hoyer prováděl tlaky vleže na podlaze: dvě 55kg jednoručky vytlačil dvakrát, se 45kg činkami udělal 14 tlaků vleže. S velkou činkou udělal 14 opakování se 100 kg a jako maximum zvedl 143,5 kg (roku 1902). Český rekord v tlaku vleže na zemi s ramenním mostem (se zvednutou pánví do vzduchu a oporou lopatkami a rameny o podlahu) vytvořil v témže roce Bechyně, zdvihem 190,2 kg.
Právě tito nadšenci u nás založili vzpěračskou tradici. V sokolské organizaci v Praze se setkávali s těžkostmi, proto se rozhodli vytvořit v roce 1893 samostatný těžkoatletický odbor. Dnes bychom hovořili o založení oddílu těžké atletiky. V roce 1895 z iniciativy F. Hoyera, J. Baleje a Antonína Bíny (1865-1956) bylo v Praze založeno první samostatné těžkoatletické sdružení „Klub atletů Žižkov 1895“. V Brně to byl„Český athletický club HELLAS Brno“ se kterým je navždy spojeno jméno Gustava Frištenského, našeho prvního mistra Evropy v zápase. Jako houby po dešti pak vznikali další kluby, které provozovaly těžkou atletiku společně s jinými sporty na mnoha dalších místech Čech a Moravy. Dne 8.5.1897 vznikla Česká amatérská atletická unie (ČAAU). Ve dnech 26.-27.7.1897 se v Praze konala I. akademie sportu siláckého o mistrovství střední Evropy. Vítězem se stal Wilhelm Türk z Vídně, v té době nejslavnější a nejlepší těžký atlet v Evropě. Historicky to jsou první oficiální mezinárodní těžkoatletické závody konané na naší půdě. Prvním instruktorem atletické unie byl Fridolín Hoyer o kterém můžeme říci, že předběhl svou dobu a můžeme ho nazvat „otcem dnešních fitnescentr“. V roce 1902 se stává prvním profesionálním trenérem v Čechách. Fridolín Hoyer otevírá svůj „Sportovní ústav“, 4.9.1908, v Praze II., na Václavském náměstí „U Zlaté husy“. Cvičení bychom z dnešního hlediska mohli definovat na fitnescentrum v kombinaci se základním tělocvikem ale také rehabilitačním cvičením pro děti i dospělé. Na špičkové úrovni zde F.Hoyer vychovával přední lehké a těžké atlety v zápase, vzpírání, atletice, gymnastice, šermu, plavání a boxu. Zavedl první metodiku, podílel se na vzniku pravidel, řídil soutěže. V prvních letech 20. století také vykonával reprezentačního trenéra. Ve své době byla jeho škola pojmem v celých Čechách. U Hoyera si objednávaly hodiny cvičení příslušníci pražských diplomatických a šlechtických kruhů. Cvičit a trénovat u Hoyera patřilo ve své době k prestižní záležitosti.
V roce 1918 vzniká „Československý svaz těžké atletiky“ (Č.S.T.A.).
Historie vzpírání nás stále provází, protože začátky silového trojboje jsou právě spjaty s tímto sportovním odvětvím. V roce 1910 zavedl vzpěračský oddíl Žižka Praha v soutěži družstev hodnocením na relativ, kdy se od vzepřené hmotnosti činky odečítala hmotnost závodníka a které se někdy používá dodnes. V roce 1913 byl uznán Český svaz vzpírání, ve kterém startovali závodníci pod vlajkou Čech a Moravy. Nestartovali za Rakousko-Uhersko. První start českého závodníka na ME ve vzpírání je zaznamenán v roce 1909 v Drážďanech. Byl jím Adolf Welz. Premiéru startu na MS naši vzpěrači prodělali na 5. šampionátu ve Vídni v roce 1904. První start ve vzpírání, na Olympijských hrách měl Ludvík Wagner, v Antverpách v roce 1920.
Deset nejlepších vzpěračů naší historie. V této anketě zvítězil Hans Zdražila, další v pořadí se umístili Jaroslav Skobla (1896-1959), otec Jiřího Skobly (1930-1978) vynikajícího čs. koulaře. Václav Pšenička st (1906-1961), jeho syn Václav Pšenička ml, Ondřej Hekel, Karel Saitl, Karel Prohl, Anton Baraniak, Otto Zaremba, Dušan Poliačik,. Dalšími vynikajícími závodníky byli: Bohumil Durdis, Václav Bečvář, Zdeněk Otáhal, Zdeněk Srstka, Rudolf Strejček, Petr Pavlásek, Jan Nagy, Boleslav Pachol, Miloš Čiernik, Bohuslav Braum, Pavel Khek, Jiří Zubrický, Bruno Matykiewicz, Petr Hudeček, Petr Sobotka. Někteří si později „odskočili“ i na závody v silovém trojboji.
Konec devatenáctého a první polovina 20. století byly charakterizovány pozvolným poklesem zájmu o silová cvičení a posilování se dostávají na okraj zájmu. Zájem o posilování začíná vzrůstat zas až v šedesátých letech.
©Zpracoval: Vladimír Tejrovský
Zdroj: Karel Prohl, Josef Švub
